Lovecká sezóna v Evropě.

Ano jen takhle brutálně se dá popsat to co se děje v současné Evropě. Různí jedinci zde střílí lidi, kterým je následně zakázáno se bránit. Dle sociální idee, že občan je vlastně nesvéprávný ňouma, o kterého se musí starat stát.

Nemůžu si pomoci, ale evropský multikulti-socialismus se už začíná stávat nebezpečným. Může se to zdát přitažené za vlasy, ale tady je skutečně jádro problému. Sociální stát je postaven na přerozdělování a snaze učinit všechny sobě rovnými. Občan je vnímán jako nesamostatné individuum, které je třeba řídit a říkat mu co má či nemá dělat. Osobní odpovědnost je potlačena a nahrazena kolektivním rovnostářstvím, kde se sice nemohou mít všichni stejně dobře, ale zato se mohou mít stejně špatně.

Bohužel výše uvedené překročilo hranice ekonomické teorie a masivně proniklo do běžného společenského života. Nejviditelnějším znakem je panický strach evropských lídrů z držení zbraní občany. Cele tuto šílenou ideu vyjádřil sociálně-demokratický ministr Jiří Dienstbier. Tento ministr bez portfeje vymýšlí spousty nesmyslů (např. státem dotovaná Hate Free) a tentokrát opravdu zazářil. Po masakru v Orlandu vystoupil s prohlášením, že by běžný občan neměl mít vůbec právo držet zbraň, neboť toto by mělo být pouze výsadou silových složek jako je Policie či Armáda.

Paradoxně právě masakr v Orlandu nebo současná střelba v Mnichově ukázala, jak by v případě tohoto nařízení vypadala situace. Policie logicky nemůže stát na každém rohu. To znamená že útočník si vybere např. v USA tzv. Gun-free zónu kde nikdo nesmí vlastnit zbraň. Má tedy jistotu absence obrany a může tak dlouhé minuty chodit a střílet. Nebo si v Evropě vybere země jako Francie či Německo, kde můžete mít zbrojní průkaz, ale zbraň nesmíte mít u sebe nýbrž pouze na střelnici. V Německu jsou pak zakázány dokonce i nože s čepelí delší než 12 cm. Bohužel pak komicky děsivě působí skutečnost, že jediné co mohou ohrožení lidé dělat, je útočníka natáčet. A útočník si může v klidu přebíjet zbraň a naprosto bez rizika se pohybovat v prostoru.

Je třeba ještě připomenout, že do tohoto legislativního rámce byli vpuštěni lidé se středověkým uvažováním, kteří tato nařízení vnímají jako slabost. Zkušenosti s takovými lidmi má například stát Izrael. A ten byl lety krvavých zkušenosti naučen, že pouze ozbrojený občan je schopen se ubránit. O útocích v Izraeli čteme často, ale nikdy nečteme, že by se útočník lázeňským krokem procházel a přitom střílel lidi. Leckdy je dokonce zneškodněn dříve, než může zbraň použít. A ne opravdu to není tím, že by mu někdo promluvil do duše ale tím, že Izraelský stát je natolik prozíravý, že nebere svým lidem právo na obranu.

Podmínky pro získání zbrojního pasu máme dostatečně přísné. Mnohem přísnější než pro získání například řidičského průkazu. A to že se dá auto použít jako zbraň nám nedávno ukázali muslimští pomatenci v Nice. A opět věšet se na dveře auta je sice hrdinství, ale vystřílený zásobník do čelního skla by byl mnohem efektivnější.

Ano jsme v situaci, kdy stát není schopen ubránit své občany, protože nebojuje v regulérní válce ale stojí proti zákeřným a zbabělým teroristům, kteří si záměrně vybírají co nejjednodušší a nejbezbrannější cíle. Oni si svou výzbroj najdou vždy a jakákoli regulace jim v tom nezabrání.

Snad vládnoucím stranám vystavíme účet za to zde dopustili. Neuvědomují si, že proti téhle situaci je obří rozpočtový schodek víceméně legrace. Jen nesvéprávný jedinec si pustí do domu lidi, které vůbec nezná a ještě si jimi nechá diktovat své podmínky k životu.

A nebylo by od věci zkusit zbrojní průkaz a zejména si nenechat brát právo na obranu. Nejde o to, aby měl každý zbraň, ale aby bylo známo, že ji mít může. Ne aby všichni muslimové věděli, že v Evropě jim nic od nikoho nehrozí, protože v Evropě se jen planě kecá.