Ústava a sociální oblast.

Jednoho kolegu blogera jsem pravděpodobně vytočil natolik, že neváhal vytáhnout nejtěžší kalibr a to Ústavu České republiky, které jsem se prý zprotivil.

Tedy protože mne onen pán jmenoval, považuji za správné z hlediska pochopení podstaty učinit taktéž. Nuže pan Špáta říká, že ve svém článku o sociální spravedlnosti píši věci, které by se daly realizovat až změnou Ústavy, tj. prý ji neznám. Tedy základní věc je, že nepolemizuji s Ústavou o definici sociální politiky, pouze se soustřeďuji na fakt, že levice se, dle mého názoru nesprávně, pokouší do české společnosti instalovat pojem sociální spravedlnosti (což je mimochodem součást ekonomické teorie - souvisí s alokací zdrojů ve společnosti, ale o tom píši také). Toto totiž nesouvisí se solidaritou například při platbě zdravotního pojištění, která bezesporu potřeba je.

Nicméně vyhledal jsem Ústavu a zjistil, že věci o které píšu a kterou zmiňuje i výše jmenovaný se nejvíce blíží přiložená citace, která je z Listiny základních práv a svobod, což je součást ústavního pořádku České republiky:

Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva

Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.

A dále článek 26 který mj. říká, cituji:

(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.

Tedy z výše uvedeného vyplývá, že:

a) stát má povinnost zajistit základní životní podmínky v případě hmotné nouze

b) podrobnosti stanovuje zákonem

c) přiměřeně hmotně zajistí ty, kteří nemohou pracovat bez své viny.

Nevím co je v rozporu s tím co jsem napsal, tedy že stát by měl bezesporu podporovat lidi nemocné a staré, ale ne neschopné a líné na úkor ostaních což některé strany falešně nazývají sociální spravedlností.

Stát má dle ústavy podporovat ty kteří nechtějí pracovat až v okamžiku hmotné nouze za podmínek stanovených zákonem a do výše zajištění základních životních podmínek. Nemusí vymýšlet nové a nové sociální dávky, zavádět progresivní zdanění aj.  

Krom toho na výklad Ústavy máme Ústavní soud a to jak v nedávné době rozhodl o poplatcích u lékaře (tj. úprava ústavní formulace zákonem) víme.

Kolega bloger dále v této souvislosti zmiňuje, že levice hlásá rovnostářství což je špatně (pochvala) a pravice že lidem v hmotné nouzi nemá dávat nic. Kde jsem toto tvrdil? Rozlišuji nepracující nemocné a staré a nepracující flákače a vůbec se nezmiňuji o lidech v hmotné nouzi.

A na závěr žádám o vysvětlení kde jsem se tedy zprotivil té Ústavě?

A k té stati o poplatcích ve zdravotnictví. Nezdá se vám náhodou, že tu funkci obrany v hmotné nouzi plní právě a pouze strop na poplatcích? To by totiž Ústavní soud musel zrušit naopak předchozí systém a tento strop zavést, neboť spousta lidí díky lékové vyhlášce dr. Ratha (a nejen jí) mohla být při určitých nemocech skutečně hluboko pod hmotným minimem.