Lámavost vlasů - největší problém všeho lidstva.

Nemohu již nečinně přihlížet trpícím modelkám v reklamách, které se hroutí z drtivého dopadu svých kosmetických vad.

Myslím že nebude na škodu opět trošku odlehčit. Navíc opět se mi připomněla jistá výživná látka a tou je televizní reklama. Ač o ní byly napsány hory papíru, stále lze hledat nové a nové obzory.

Tedy já osobně nepovažuji reklamu za ztrátu času, je nedílnou součástí ekonomického úspěchu každé firmy a jsem přesvědčen o tom, že dobrá reklama rovná se umění a i my můžeme být svědy některých vynikajících reklam. Nepatřím mezi ty typy lidí, kteří reklamu odsuzují a pak se při nakupování řídí přesně tím, co předchozí večer viděli. Akorát je někdy škoda, že je ta reklama přerušována nějakými úryvky z filmů... :-)

Myslím, že se dají charakterizovat obecně obory, ve kterých jsou reklamy lepší a horší. Je to dáno povahou produktu. Jinak řečeno reklama na masově využívaný výrobek musí zaujmout široké publikum a má k tomu prakticky jen dvě nejsilnější zbraně. Těmi jsou vtip či hloupost, přičemž ta druhá vyrianta je leckdy šťastnější (vzpomeňme na rozzářené obličeje hospodyněk, kterým se, poté co se jim dítě málem přizabilo při snaze se co nejvíce umazat, podařilo z pračky vytáhnout zářivě bílé cokoli).

Nevím jak vy, ale já osobně jsem osobně nejvíce alergický na reklamy kosmetických firem ovšem s několika výjimkami. Těmi výjimkami mám na mysli firmy které pochopily, že dvacetiletá modelka která při výšce 180 cm váží asi 56 kg opravdu nemůže mít celulitidu a krém proti vráskám může použít maximálně na svého případného mnohem staršího milence.

Na druhé straně stojí ovšem pozoruhodná díla. Pozoruhodná jsou svou vypovídající hodnotou. Totiž každá reklama je točena pro určitou cílovou skupinu. Skutečně občas marně přemýšlím, kdo může brát vážně reklamu, sestavenou dle následujících pravidel. Modelka v reklamě svůj život zasvětila pravděpodobně pouze a jen jedné konkrétní věci, například roztřepeným konečkům. Když ji tento defekt přepadne výraz v jejím obličeji by se dal přirovnat snad jen k výrazu cestovatele, kterého se právě chystá sníst tlupa lidožroutů. Poté co objeví jak nad tímto tragickým problémem zvítězit pomocí krému ultraproangdnaactive obohaceným výtažky z rohu jednorožce a práškem z drceného uranu rázem propadne nekontrolovanému veselí až orgastického rozměru. Modelka je většinou anorektické konstituce a věku pubescentky, což ji ovšem nebrání zkoušet přípravky potlačujícíc vliv stárnutí či tloustnutí (fakt nevím co jí může ten váleček proti celulitidě vyhladit, leda by to bylo malé dláto).

Tyto reklamy mají jedinou výhodu, občas se na účinkující nechá dívat, protože se svými těly živí, bohužel v jiných typech reklam, například na vody či dietetické přípravky, neváhají promluvit. Tady myslím přesně sedí poznámka, kterou jsem jednou zaslechl. Moderátor v nejmenovaných zprávách se řečnicky dotázal co mají společného fotbalisté a modelky, že tak hojně tvoří páry, odpověď na druhé straně obrazovky zněla jednoznačně - IQ. Tedy já chápu že dívka ráchající se v pitné vodě (tady by ji asi Afričané utloukli těmi lahvemi) nemusí studovat kvantovou fyziku. Nicméně myslím, že by se mohla alespoň přibližně trefit na playback a když se dívá ze zhruba tří centimetru do kamery, nemusí valit oči jako když ji někde tlačí zátka - koneckonců má tam tým poradců. Také mě poměrně spolehlivě odrovnal nedávno zaslechnutý rozhovor na téma sodík, myslím že toto je skutečně téma, které probírá většina uchazečů o práci těsně před pohovorem.

Tedy chápu že tyto reklamy musí něčím zaujmout a logicky se spíše pamatují ty hloupoučké. Nicméně být uživatelem propagovaných produktů, cítil bych se poněkud znechucen míněním, které o mně má tvůrce reklamy. Kdyby tam byla alespoň stopa ironie či nadhledu, ale ne právě že nejhorší je že oni to myslí vážně.

Přeji všem slušným lidem slušnou reklamu.