Chceme-li kvalitní zdravotní péči potřebujeme reformu zdravotnictví

Podstatu problému jakéhokoli zdravotnictví myslím vystihuje následující přirovnání, které jsem kdesi četl: Při zrodu českého zdravotnictví se sešly čtyři sudičky. První řekla: "Dávám ti do vínku kvalitní péči", druhá prohlásila: "Já ti dávám bezplatnost" a třetí dokončila: "A já zaručím, že budeš dostupné všem lidem". Čtvrtá si je prohlédla a pak konstatovala: "Nikdy ale nebudeš mít všechno dohromady..." Otázka tedy je čeho se vzdát a odpověď je nasnadě - bezplatnosti. Proto máme reformu zdravotnictví. 

Reforma zdravotnictví je opět vděčným tématem převážně levicových politiků k vymýšlení různých katastrofických vizí o zániku české lékařské péče díky nadcházejícímu tunelování nemocnic. Bohužel tak jako vždy se zapomíná na fakta a zejména na zájem pacientů. Krom toho reforma zdravotnictví je po reformě penzí druhou nejdůležitější reformou na kterou levice za celou dobu své vlády ani nesáhla a spíše vymýšlela různe obludnosti, ale o těch později.

Dále podotýkám, že dokážu pochopit nesoulad mezi nutností platit zdravotní pojištění na jedné straně a požadavkem k přímým platbám na straně druhé. Nicméně tento nesoulad je jen zdánlivý a souvisí s prvním mýtem o dosud bezplatném zdravotnictví. Zdravotnictví bezplatné není a nikdy nebylo. První platbou je výše zmiňovaná platba zdravotního pojištění, druhou jsou doplatky na léky a třetí bohužel úplatky.

Doplatky na léky jsou velmi podstatnou částí reformy. Dosud totiž jediná věc která s těmito doplatky byla prováděna bylo jejich soustavné zdražování (nejvyšší za Dr. Ratha a vždy zejména např. léky na vysoký tlak - ty užívá většina národa) bez jakékoliv koncepce. Část ceny léku který byl hrazen pojišťovnou byl navíc určen jako zhruba stejný poměr u všech léků. Tato nesmyslnost je nyní odstraněna progresivní sazbou, tj. levné léky jsou hrazeny pojišťovnou minimálně, ovšem drahé daleko podstatněji (tj. neplatím např. 1% z 10 Kč i 1000 Kč ale např. 80% z 10 Kč ale jen 0,05% z 1000 Kč).

Poplatky u lékaře. Opět demagogie typu asociálnosti nicméně shrňme si fakta. V ČR se lékařská péče zneužívá. V ČR se léky plýtvá. Tyto poplatky řeší nejčastější nešvar - Mám rýmu a vím že stačí např. paralen. Jdu tedy k lékaři a nechám si ho napsat na recept díky čemuž ušetřím asi 8 korun. Za celý rok to stát stojí asi 300 milionů Kč. Po třech měsících od zavedení reformy (což je statisticky velmi malá doba) byly sníženy výdaje na léky asi o 30 % a čekárny už neplní lidé, kteří si jdou k lékaři popovídat o počasí. Vzpomínám si na aféru z doby asi před třemi roky, kdy nebyly peníze na léky pro lidi nemocné rozstroušenou sklerózou (za Dr. Ratha). Tato nemoc se projevuje v produktivním věku (20-40 let) a s léky s ní většinou lze normálně fungovat, bez nich končí minimálně invalidním důchodem. Jsem toho názoru že je nutné uvolňovat peníze například na nemoci tohoto typu, ne na dotace paralenů či ibalginů. A dále opět naprosto zásadní pro českou populaci je nehrazení prevence (tj. motivace ji využít) a všichni víme jak na tom s prevencí jsme. Na tomto místě podotýkám, že chápu snahu neplatit za pobyt novorozence (chápu morální, nikoli faktickou stránku) nicméně nechápu snahu osvobodit určité skupiny obyvatel. Totiž co by v ČR nastalo? Tak to vyšetření/předpis napište na babičku/dědečka/syna/dceru atp. 

Strop pro úhrady za poskytnutou péči. Toto je věc naprosto průlomová a všichní lidé se sociálním cítěním by při ní měli jásat. Toto je věc, která skutečně chrání pacienty před finančím vyčerpáním a které tu dosud nebyla, ač nám bývalá vláda stavěla na odiv svůj soucit s běžnými občany.

Výše jmenovaná opatření jsou zatím prvními počiny, které by měly zastavit pád českého zdravotnictví do finančních problémů a připravit cestu pro daleko razantnější reformu. České zdravdotnictví je bohužel kolos vyznačující se na jedné straně světovou kvalitou a na straně druhé velmi rozdílnou péčí a neustálými finančními problémy, kdy dokáže absorbovat jakékoli množství finančích prostředků bez viditelnějšího zlepšení stavu.

Podotýkám, že nehrazení zdravotní péče během prvních tří dnů nemoci bylo prosazeno již za minulé vlády. Oproti zdravému rozumu je to samozřejmě krok zpět. Nicméně pouze u tohoto počinu chápu jeho logiku, totiž dokud si velká část lidí nechává předepisovat tyto krátkodobé neschopenky protože si chce prodloužit víkend tak bohužel nelze jinak. Ano můžeme kontrolovat doktory, nicméně otázka je efektivnost a reálnost (krom toho si toto některé firmy již dokáží ohlídat samy, ale těžko to budou dělat pro stát obecně).

Základním kamenem reformy je stanovení povinné standardní péče. S tím souvisí například jasné čekací doby na různé operace, možnosti připlatit si za nadstandard apod. Například byla schválena novela, kdy lze část nákladů např. na kyčelní kloub platit ze zdravotního pojištění a zbytek ze svého. Dosud bylo třeba buď využít základ nebo ten lepší kompletně zaplatit. Co se standardu týče samozřejmě nejde o středověké praktiky ale v případě nadstandardu o lepší pokoj či jídlo (lze někde už nyní) nebo různé speciální úkony (částečně se uplatňuje např. při předepisování léků, kdy jsou některé nehrazeny).

Nyní dle mého názoru po poplatcích druhý nejproblémovější bod, ze kterého hodlá vytřískat levice politický kapitál a tím je privatizace nemocnic. Tedy opět fakta. Některé nemocnice již nyní privatizovány jsou (Šumperk, Jeseník) a nikdo je netuneluje. A jen pro zajímavost sám dr. Rath se o privatizaci jedné polikliniky (Poliklinika na Chodově) ucházel přes firmu ve které měl 50% (Paracelsum) a poté co se toto provalilo urychleně jmenoval jednatelem svou manželku (lze ověřit např. na www.mesec.cz). A dále když si pan Sobotka objednal u Světové banky studii na téma jak ven ze ztrátového zdravotnictví byla mu opět doporučena privatizace.

Totiž tato možnost je jedinou únosnou z mnoha důvodů. Plýtvání majetkem, ohodnocení pracovníků či jejich výkony si vždy ohlídá nejlépe sám majitel (aneb dotace ze státního je vždy nutné vyčerpat). V tomto oboru vždy existuje konkurence a dlouhodobá poptávka. K přežití nemocnice je tedy nutné nechovat se k lidem jako k pacošům, ale ke klientům a bojovat o jejich spokojenost. Nemocnice které to chápou již nyní přežijí, ty které ne nikoli a nebude to žádná škoda. Krom toho podmínku poskytování zdravotní péče lze samozřejmě dát jako tu základní do podmínek privatizace a následně ji kontrolovat (obdobně funguje např. udělování akreditací soukromým vysokým školám). Mimo to vyvedení majetku z jakékoli firmy (notabene z té se státním dozorem) je díky zpřísňující se legislativě stále těžší a snáze kontrolovatelné. A buďme realisté, to že některé nemocnice platí v současné době předražené prádelny, vývařovny apod. není nic jiného než právě to vyvádění kapitálu. Ovšem bez možnosti kontroly.

Privatizace nemocnic s sebou samozřejmě ponese nutno část jich zrušit (což těm zbývajícím samozřejmě pomůže). A opět jeden fakt, v ČR připadá na každého obyvatele nejvíce lékařů v celé Evropě. Není skutečně nutné aby byla nemocnice v každém okresním městě a byla dostupná z MHD. Jejím úkolem je léčit a nikoli umožňovat návštěvy příbuzných na bicyklu a není opravdu nutné aby byla uprostřed města a dalo se do ní zaběhnout během nákupů podívat na příbuzné, neboť při pozdním příjezdu sanity také neoceníte výmluvu na hustý provoz. Dále je opravdu zbytečné aby každá nemocnice vlastnila sofistikované vyšetřovací zařízení, když na něm provede dva zákroky měsíčně. Toto například souvisí s onkologickými centry. Za dob Dr. Emmerové byl návrh vytvořit přehled úspěšnosti léčby na onkologických pracovništích aby si pacienti mohli vybrat. Totiž v onkologii platí, že dobře léčí ten, kdo léčí často. Dr. Emmerová tehdy odmítla výsledky zveřejnit s tím, že co ti doktoři tam kde to tak neumí, vždyť by tam nikdo nechodil! Proč asi.

Podle mého názoru je lépe jet do nemocnice 100 kilometrů a vědět, že mají co potřebují a zejména s tím umí zacházet a jsou v tom dobří, než těch kilometrů absolvovat jen dvacet a doufat, že budou mít zrovna dobrý den. Toto není útok na lékaře ale tak to prostě je. Je lépe vytvořit jedno zařízení sestávajcíí ze specializovaných center s akčním radiusem např. 150 km, než je rozstrkat do okresních nemocnic a část tak přetížit a část nevytížit. 

Proto berme levicové výpady s rezervou a smiřme se s tím, že nemusíme být pouhými "pacoši" ale musíme tomu něco obětovat. Tedy ujasnit si, že zdraví je lépe léčit tam, kde to lékaři umějí, jsou za to ohodnoceni, jsou také sledování a my si za to někdy připlatíme. Nepreferujme zdánlivě bezplatné zdravotnictví s paralenem zdarma, nemocnicí na každém kroku, ale někdy s neohodnoceným personálem, nemožností kontroly a zejména nedosatkem specializovaných zkušeností.

Přeji všem slušným lidem kvalitní zdravotní péči.