Poslední bitva vzplála - tak to vidí odbory.

O nesmyslné radikalizaci a přílišné politické angažovanosti odborů.

Stává se v poslední době zvykem velkých odborových skupin vyjadřovat se k různým politicko-ekonomickým opatřením. Bohužel se tak často děje i metodami dosti diskutabilními za použití silně demagogických a často zbytečně zastrašujícíh argumentů.

Od jednoho svého učitele jsem kdysi slyšel, že díky Zákoníku práce jsou odbory jako organizace víceméně zbytečné. Neviděl bych to tak radikálně, nicméně jejich úlohu spatřuji zejména ve združení zaměstnanců, které může být partnerem vedení firmy a zjednodušovat tak komunikaci. Například zaměstnance může zastupovat na jednáních souvisejících s pracovním prostředím, zaměstnaneckými výhodami nebo organizací různých kulturních akcí. Velký zřetel by také měly brát na právní zastupování zaměstnance například v případě sporu se zaměstnavatelem, neboť zaměstanec je vždy v roli méně výhodné, např. nemá k dispozici tým právníků (zejména u velkých firem). Mám na mysli zejména tu variantu, kdy zaměstnanec může mít problémy s nadřízeným, který je díky své pozici většinou ve výhodě. Toto konstatování neznamená že nadřízený podřízeného zenužívá, ale slouží spíše k dokreslení určité možné nerovnováhy v případném sporu, kde by mohly odbory hrát vyvažující roli. 

Na tomto místě by ale měl jejich vliv končit. Mohou se dále angažovat při vyjednávání o platech, ale nikoli za použití radikálních prostředků jako stávky apod. Odbory totiž nenesou narozdíl od vedení zodpovědnost za výsledky firmy a mohou ji svými nereálnými požadavky poškodit. Zjednodušeně řečeno výše vyjednaného platu zvyšuje vyjednávací základ do příštích let a v případě krize lze zaměstnancům těžko platy snížit. Důsledky vidíme např. v neúměrně silném vlivu odborů v Německu a nutnosti firem propouštět kvůli dodržení slibovaného růstu platů. Myslím ale, že už i odborářští bossové chápou, že sice mohou požadovat nesmyslná navýšení platů, ale nakonec se stejně musí dohodnout s vedením firmy na určitém kompromisu. Musí ale dělat divadlo, aby ospravedlnili svou potřebnost.

Co je však naprosto nepřijatelné je jejich politická angažovanost. Nemám nic proti politické angažovanosti jednotlivce je potřebná (na námitku že politika je špína bych jen podotkl slavný citát: Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží), nicméně nevím jakým právem se odbory angažují ve prospěch jedné politické strany a berou jako rukojmí své členy. Tedy přeneseno na současnou situaci nemyslím že by každý člen odborů měl být voličem levice. Řízení státu je záležitostí politiků a protestovat proti němu mohou občané nebo účelová sdružení. Neměly by to dělat organizace, které jsou zřízeny za účelem ochrany zaměstnanců, nikoli za účelem makroekonomické analýzy hospodaření státu a které navíc nepřijímají své členy za účelem politické manifestace nějaké myšlenky.

Je navíc naprosto nepřípustné aby tak činily pomocí zastrašujících rádobyekonomických analýz, kde z textu vytrhají věci, které se jim hodí a které většinou ještě překroutí. Celek přenesou na co nejbarevnější plakát (čímž dávají členům najevo, že nejspíš umí jen prohlížet obrázky) a bez jakékoli věcné argumentace či ohledu na realitu se snaží o nesmyslnou radikalizaci společnosti. Každé společenské soužití je otázkou nalezení kompromisu a myslím že bajek o kapitalistech-vykořisťovatelích už bylo dost.

Dokud se odbory nebudou účastnit pouze těch činností, ke kterým mají ze své povahy mandát a dokud budou radikalizovat společnost ekonomickými demagogiemi, do té doby je bude část společnosti vnímat jako komunistický přežitek, ve kterém jde pouze o moc jeho špiček.

Na závěr pracuji jako řadový zaměstnanec.